Tlukot času - Ochráním Tě...

3. srpna 2009 v 21:19 | Balip

Kvůli otravným novinářům a potrhlým fanouškům mě ubytovali na osamoceném pokoji,kam jsi mohl jen Ty a příbuzní. Seděl jsi u mne celý den,spal jsi mi v nohách... a můj stav se zlepšoval.
Lékaři nenašli žádný nádor,dokonce ani sebemenší bakterii,která by ve mně mohla nějak škodit. Můj stav se záhadně zlepšoval a všichni si začínali myslet,že jsem jen vypila špatnou vodu. Proležela jsem několik dnů než mě pustili zpátky domů.
Ihned po propuštění z nemocnice jsme odletěli do Japonska. Tam mě na Tvé přání ještě jednou prohlédli,ale i oni nenašli nic,co by nějak škodilo. Oddechl jsi si.
Od té chvíle se toho ale mnohé změnilo. Bulvární tisky se v nás vyžívali,manažeři mi otloukali o hlavu,že kdybych je poslechla a nechala Tě na pokoji,nic z toho by se nestalo. Trpěla jsem depresemi,měli pravdu. Kdybych se neobjevila,byl by jsi štastný,ale ty jsi mi to vyvracel,jak se dalo. Byl jsi skvělí přítel,vždy jsi stál za mnou a nikdy ses ke mně neobrátil zády.
Po pár dnech se vše utišilo a ty jsi dostal nápad,jak mě dostat ven. Celosvětově vyhledávaný lunapark,lidé z celého města se sjížděli do jediného místa pro zážitek. Protestovala jsem,spousta lidí znamenala špatná reklama. Ale...má touha jít tam byla silnější,nikdy jsem v žádném lunaparku nebyla a jako malá jsem byla zvědavá,co všechno se za tou bránou skrývá.
Oba dva jsme byly natěšení jako malé děti,vedli jsme se za ruce celou cestu,tolerovali jsme přání ostatního,byli jsme snad na všech disciplínách... Byl to krásně strávený večer,vzpomínám na to ještě ted....

Příští ráno jsem vstala dříve a přichystala snídani. Bylo krásně slunečno,paprsky Ti olizovaly spící tvář. Vypadal jsi jako anděl,který sestoupil na zem,aby dělal lidi štastnější.
Ten den jsme měli odpoledne odjet do Německa,měl si před koncertem a potřeboval jsi zařídit spoustu věcí. Chtěl jsi,abych Tě vzbudila brzy ráno,aby jsi se stihl zbalit. Já Tě ale nechala spát a když jsi se probudil,bylo před obědem a všechny naše věci čekali před dveřmi zabalené v kufrech a taškách. Napřed jsi chtěl křičet,kontroloval jsi to po mně,ale nakonec jsem byla odměněna stovky sladkými polibky.
Po obědě jsme vyrazili na letiště...

V hotelu to bylo krásné,vybrali jsme dobře. Vždy jsme měli stejný vkus,i když jsme se tu a tam v něčem neshodli. Dorazili jsme až druhý den ráno a to jen proto,že bylo letadlo rychlé a nikdo mu nebránilo v cestě. Nepotkali jsme žádné bouřky ani mlhu,dokonce i v noci nebe zářilo hvězdami.
Když jsem se další den probrala,pokoj byl prázdný. Na polštáři vedle mě byl připíchnut lísteček s oznámením,že jsi se jel podívat na pódium a domluvit co a jak. Měla jsem celý den volný...


Nadšení mi ale dlouho netrvalo,po obědě se mi udělalo zle a já marně prohledávala lékárničku,jestli se tam nenajde něco,co by mi pomohlo. Po půlhodině jsem začala zvracet a to už jsem věděla,že bude hůř. A taky že bylo. Ozval se i průjem,křeče v břiše a dokonce jsem mnohdy nemohla dýchat... Bála jsem se,že z hotelového pokoje odejdu nohama napřed,ale i přes to jsem nezvedla telefon a nezavolala jsem nikomu,kdo by mi mohl pomoct.
Po dvou hodinách utrpení skončilo. Oddechla jsem si,myslela jsem,že už budu v pořádku a tuhle vzpomínku prostě hodím za hlavu.Bohužel můj osud byl napsán jinak...
Neumíte si představit jak jsem se lekla,když mi z nosu i z uší začala téct krev. Namísto toho,abych opravdu někoho zavolala jsem začala zběsile hledat na internetu,co by to mohlo být. Bolela mě hlava,krev tekla a mě začalo docházet,že to nedopadne dobře. Do nosu i uší jsem si narvala odličovací tamponky,které jsem pravidelně vyměnovala. Vydržela jsem tak hodinu,ale když znovu začaly křeče,průjem i zvracení bylo mi jasné,že musím pryč. Vytrhla jsem z tvého bloku papír a zuřivě jsem začala psát vzkaz pro Tebe. Musela jsem ho přepisovat dvakrát,kvůli slzám.

Nikdy jsem nevěřila,že bych potkala tak bezvadného člověka jako jsi Ty. Objevil jsi se tak náhle,musela mi Tě poslat nějaká vyšší moc,jinak to není možné. Každičký den s Tebou je krásný,i když prší a nebo někde řádí hurikán... Miluji Tě,Ty to moc dobře víš.
Víš... právě ted sedím na studené podlaze koupelny a bojím se co bude dál. Něco se od toho dne,kdy jsme se pohádala stalo a... Nevypadá to dobře.
Nezapomen na mne prosím,snad se ještě uvidíme.... Omlouvám se. Barbra

Nechala jsem Ti vzkaz na kuchynské lince,vzala jsem do ruk pár svých věcí v kufru a naposledy se podívala do hotelového pokoje. Se slzami v očích jsem zaklapla dveře a nenápadně jsem zmizela ve svitu slunce....

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Patriss Le Hatake Nara xD Patriss Le Hatake Nara xD | 3. srpna 2009 v 21:39 | Reagovat

Supeer...good detaily...jak jsem to tak cetla premyslela jsem jak vlasnte udelas konec....tesim se na dalsi dil...very nice...Patriss Hatake :-)

2 Miagel ( Julchik) Miagel ( Julchik) | 4. srpna 2009 v 8:14 | Reagovat

Líbí se mi že děláš každou povídku tak dlouhou.Je to změna a jde vidět, že obsah je rozšířenější.Moc se mi líbí podrobnosti jak tak popisuješ tvé bolesti.Je to moc pěkný a těším se na další.Doufám že se v dalším díle stane něco překvapující aby to čtenáře víc nadchlo.Taky se mi líbí že je ta povídka tak neobvyklá, jsi tam ty se svým oblíbencem.Myslím, že by toto lidi moc nenapadlo.Máš dobrou fantazii.Moc pěkný...

                           Miagel

3 Katrin de Montez Katrin de Montez | 7. srpna 2009 v 10:42 | Reagovat

mocinky klásný u konce sem měla na krajíčku XDpodle mě se v příštím díle určo rozbulím jak malý děcko.seš skvělá spisovatelka fakt.možná vyjde od tebe i nějaká kniha XD moc ti to přeju fakt XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


free counters