Tlukot času - Poslední nádech část 1.

18. září 2009 v 22:50 | Balip
Musela jsem to dát na dvě části, protože to je na dvě stránky... Předem bych chtěla poprosit o komentáře, dělala jsem to dva týdny,dnes jsem to dokončila. Po emocionální stránce je to trochu vyčerpávající, zvlášť pro mne. Pár věcí jsem nakonec změnila, to pozná hlavně Patris, protože jsem jí jednou říkala vše o čem to bude...

Přes hranice Německa jsem se dostala překvapivě rychle.Hraničáři sice kontrolovali více než jindy,protože bylo před nějakou celostátní akcí,ale měli rodinu a rozhodně se nechtěli domů dostat až někdy ráno.
V mém rodném městě se toho moc ani po tolika letech nezměnilo,ulice,domy a dokonce stromy stály na svém místě.S kapesníkem u pusy jsem z tašky začala lovit klíče.Už kolikrát jsem si říkala,že si musím sehnat jinou,přehlednější tašku.Trvalo mi to déle než obvykle,třesoucíma rukama jsem otevřela domovní dveře a vpochodovala dovnitř.Výtah nejel,takže jsem musela do pátého patra po schodech.Když jsem se konečně dostala do svého domu,byla jsem tak vyčerpaná,že jsem šla okamžitě spát...

Probudila jsem se,oči uslzené.Nemohla jsem uvěřit,co jsem Ti udělala,ale uklidnovala jsem se,že je to tak lepší.Pokud jsem nějak nakažená a Ty jsi to také chytil,neodpustila bych si to.Oči pálely,hřbetem ruky jsem proto otřela slzy a velice pomalu se zvedla z postele.Bylo mi sice lépe,ale žádný zázrak.
Zamířila jsem do kuchyně,měla jsem v plánu uvařit si kafe a skusit vyřešit mou situaci.Můj plán však zkazil fakt,že jsem nekoupila žádné kafe,čaj,ani pitomý džus.S tichým vzdychnutím jsem si teda do sklenice nalila obyčejnou vodu.Sedla jsem si na kuchyňskou linku a přemýšlela,co bude dál.Neodvažovala jsem se Ti zavolat.A rodině nebo přátelům také ne.Rozhodla jsem se čekat...

Mezitím,co jsem seděla na zadku a snažila se zabavit televizními programy.Čas mi rychle ubýhal,najednou tu byl zase večer.Cítila jsem se slabá jako nikdy jindy,přitom jsem celý nic nedělala.Usla jsem dřív,než jsem vůbec položila hlavu na polštář.

O dva dny později
Na záznamníku bylo více než 50 zpráv od Tebe.Každých pět minut jsi mi volal a ptal jsi se jak na mě,tak na můj zdravotní stav.Bála jsem se to vzít,seděla jsem u toho přístroje a poslouchala Tvůj hlas.Bylo to hrozné,zvlášt když jsem Tě poslouchala ležíc na zemi v hrůzných křečí...Poprvé mě za ty dva dny napadlo,jestli vůbec přežiju.Bylo to vlastně poprvé,co jsem o tom přemýšlela klidně celý den.Chytala jsem z toho deprese,jak mi později řekl doktor,můj stav se od těch dnů už jen zhoršoval.Vědět to dřív,myslela bych na rozkvetlou louka na níž jsem já a Ty v pevném objetí,šťastní a zdraví....

Večer si pamatuji velice dobře.Seděla jsem na balkoně a dívala se na oblohu.Když jsem byla malá,s bratrancem jsme soutěžili,kdo uvidí jako první hvězdu...První hvězdu ke které se pak přidají miliony ostatních.Měsíc na obloze pózoval už od odpoledne,zrovna couval.Nejspíše chtěl být vidět co nejvíce,než změní tvar...
Před devátou hodinou hvězda vykoukla.Kochala jsem se její krásou,zatím co cosi uvnitř požíralo mé orgány jako já ráno sušenky.Vyvrcholilo to po milostném filmu co dávali v televizi.Viděla jsem ho už mnohokrát,přesto si na název nevzpomenu ani ted.Mé vzpomínky se vracejí k tomu okamžiku,kdy se mi udělalo špatně od žaludku.Myslela jsem si,že je to jen z toho všeho jídla co jsem za ten den požila.Když ale pocit nepřestával,ba se dokonce zhoršoval,opatrně jsem se zvedla z pohovky a unaveně se plížila tmou na toaletu.Tam,jakoby snad žaludek viděl kde jsem v ústech cítila tu zvláštní pachuť.Věděla jsem k čemu se schyluje,za poslední dny jsem to zažila tolikrát,že to pro mne byla už jasná věc.V rychlosti jsem si chytila vlasy,zvedla prkýnko ve tvaru žabí hlavy a spustila.Tentokrát jsem ale dostala strach,místo toho,aby ze mě vycházely kousky jídla či žaludečních šťáv,vycházely ze mě chuchvalce krve.Bylo to nekonečné a...krvavé.Chvílemi jsem si připadala jako svině,které řezníci rozpárali břicho.Alespoň byla mrtvá,já jsem se na to musela dívat.
Věděla jsem,že je zle.Nebyly to zarudlé oči,ale ony krvavé zvratky,které mě dohnaly k telefonu.Ihned jsem vytočila číslo záchranky,popsala jim do puntíku můj zdravotní stav a nadiktovala adresu mého domu.Potom jsem si šla v rychlosti zabalit.
Bylo to rychlé,převoz do nemocnice a prohlédnutí.Doktoři mi ihned oznámili,že neví co mi je,takže musíme udělat pár testů.V ruce jsem celou dobu,kdy jsem čekala na výsledky,tiskla naši fotku.Chyběl jsi mi...
Čekání trvalo asi jen dvě hodiny a abych řekla pravdu,nestálo za nic.Doktoři věděli,že mám zničený žaludek,játra i poškozené srdce,ale výsledky testů nic nového nepřinesli.Můj stav s ale zhoršoval,proto byly nucení zavolat nějakého odborníka až ze vzdáleného Ruska.
Toho pána si také doře pamatuji.Byl vysoký a štíhlí.Mohlo mu být tak 45let,v obličeji už měl pár vrásek.Jeho upřímné hnědé oči na mě vždy hleděly tak trochu zoufale,to co mě na něm však znervózňovalo byly úzké rty.Za dobu,co na mě dělal testy se usmál vždy jen když mi donesl oběd,jinak jsem viděla zadumanou tvář,většinou schovanou za mými výsledky z laboratoře...

O týden později jsem sebrala odvahu a vytočila tvé číslo.Čekala jsem,že na mne budeš řvát,říkat jak jsem pitomá a...že se se mnou nakonec rozejdeš.Ne,neudělal jsi ani jedno.Byl jsi rád,že mě slyšíš,ptal jsi se hned na podrobnosti a jestli můžeš přijet.Hřálo mě to u srdce...A když jsi se druhý den zničehonic objevil ve dveřích mého pokoje,mé nadšené vřískání slyšela celá nemocnice.
Od té doby jsi byl se mnou 24hodin denně,doktoři ti dokonce umožnili spát vedle mé postele.Můj odborný doktor z Ruska si s Tebou měl vždy co říct,ale o výsledcích testů ani o zhoršení zdravotního stavu s Tebou nesměl mluvit.Nepřála jsem si,aby jsi byl zbytečně vyďešený a abych se přiznala,po celé ty dny jsem na to vše zapomněla.Hlavní bylo,že jsi byl se mnou.
O další týden později se ale mé růžové brýle rozpadly na tisíce kousků.Tehdy za mnou ráno přišel ruský doktor a odvedl mě do své pracovny.Vypadal nervózně,kruhy pod očima byly jasně vidět a únavu se pokoušel zahnat velmi silným kafem.Když mi pokynul,abych se posadila před něj,sevřelo se mi hrdlo.Náhle mi bylo nanic.
"Přišly výsledky testů.Podle nich je to špatné..."začal.Kousla jsem se do rtu a hledala ta správná slova.
"Copak léčba nezabírá?"
"Zabrala na začátku.Víš Báro,tvé tělo si na léko zvyklo.Je riskantní dát ti léky nové,už tak máš orgány dost poškozené.Podle výsledků …."zarazil se a pohlédl na mě.Oči se mi zalily slzami,nedokázala jsem nic říct.
"...Je to otázka pár dní" dokončil svou větu a položil stoh papírů na stůl.Zatímco já jsem nevěřícně zírala do bílé stěny a snažila se neudusit svými vzlyky,obešel svůj stůl a natočil do plastikového kelímku studenou vodu.Třesoucíma rukama jsem si od něj kelímek vzala a napila se.Studená voda se mi rozlila do těla a já cítila,že nespím.
"A nejde nasadit nějakou jinou léčbu?Jste přece odborník!"upřela jsem na něj svůj pohled a doufala v zázrak.Doktor si nervózně prohrábnul to prošedivělé málo,co mu zbylo na hlavě a odvrátl svůj pohled od té trosky v jeho židly-ode mne.
"Akorát by jsme Tě zničili dřív...Je mi to líto,nedá se nic dělat"semknul rty.Papírový kelímek mi vyklouzl z ruky a voda se rozlila po linu.Ignorovala jsem to,otřela jsem slzy a vstala jsem.Beze slova jsem se vrátila na můj pokoj a zatímco Ty jsi šel zařídit snídani,já zoufale řvala do polštáře....Nejen sprostá slova.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Patriss Le Hatake Nara xDD Patriss Le Hatake Nara xDD | 19. září 2009 v 18:42 | Reagovat

No tyjo, tak to je hustý...to jsem nečekala....fakt dobrý...a hodně dlouhý

2 Shiory Shiory | Web | 20. září 2009 v 13:25 | Reagovat

Balip, ty máš depku, že se , jí, nechávaš tak bolestně umřít? Je to nádherně, dojemně sepsané...

3 Balip Balip | Web | 20. září 2009 v 19:19 | Reagovat

Děkuji ^o^ Ne,depku nemám...plánovala jsem to tak nějak od začátku,ale nějak jsem se rozepsala,to jsem nečekala...Ale zase,která nemoc probíhá příjemně?

4 Katrin de Montez Katrin de Montez | 22. září 2009 v 17:44 | Reagovat

Balip skvělí  nemám slov

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


free counters