Tlukot Času - Poslední nádech část 2.

18. září 2009 v 22:58 | Balip
Jen chci ještě dodat, že bych mu to nikdy nepřála...Tolik bolesti si nikdo nezaslouží...

Doktorovi zřejmě došlo,že když jsem tak dlouho tajila co se se mnou děje,neřeknu Ti nic i teď,protože když jsi se vrátil už jsi vše věděl.Můj obličej plný hrané radosti tak dlouho nevydržel...Ale i přes to všechno jsem měla pocit bezpečí,když jsi mne objímal a do ouška mi šeptal samé krásně věci.Muselo to být pro Tebe těžké,ale zachoval jsi si na tváři povzbuzující úsměv.V Tvých očích se ale leskly slzy,kvůli mně jsi se přemáhal...Večer jsi to ale nezvládl a já mohla slyšet Tvé zoufalé vzlyky z koupelny,kam jsi se ztratil,aby jsi prý vykonal večerní hygienu.Vtipné na tom bylo,že jsi ji provedl už před večeří...
Když jsme večer oba ulehli do svých postelí,zmocnil se mě pocit vnitřní prázdnoty.Připadala jsem si jako rozbité a nepotřebné zrcadlo nebo kus masa,co zítra možná někdo vyhodí.
Vůbec nevím,jak jsem se k Tvé posteli nakonec dostala tak potichu,protože jsem měla v rukách zabodnuté "prý ohebné" jehly,které mimochodem bolely více než návštěva u zubaře,takže jsem za sebou musela vláčet takový nehezký a na mne moc složitý přístroj.
"Možná mi pomohla nějaká vyšší moc"proletělo mi pak hlavou,když jsem ulehla vedle Tebe a opatrně si strčila promrzlé nohy do tvé vyhřáté peřiny.Nespal jsi,objal jsi mě a já se za pár chvil ocitla v říši snů.

Ráno jsem tak nějak tušila,že můj čas na Zemi se krátí.Při pohledu na Tebe mi ale bylo jasné,že čas na depresi ještě bude,takže jsem se snažila vypadat svěží a v dobré náladě.Možná Ti přišlo divné,že jsem svého doktora odmítala navštívit a chtěla jsem být jen a jen s Tebou,ale ani jsi nepípl.Ten den jsem tajně zavolala svým dvoum nejlepším kamarádkám.Telefonát mě i je dost rozhodil, ale věděla jsem, že je to tak správné...Chtěla jsem je vidět, obě jsem milovala jako své sestry.
Kolem šesté hodiny večerní jsem sebou švihla při cestě z koupelny.Mé nohy prostě vypověděly službu,to že je mám prozrazoval jen fakt,že mě celou dobu brněly konečky prstů.Uložili mě do postele,v jedné ruce jsem měla zapícháno snad stovky jehel,druhou jsi mi svíral Ty.A protože jsem si doslova vydupala televizi,dívali jsme se na nějakou komedii...A do toho nám syčela dýchací maska...
Kolem osmé přijeli mé dvě kamarádky.Tebe už párkrát viděli,párkrát jsme podnikli společné výlety jak do Japonska tak do rodného Česka a strávili spolu tolik dní, že jsem na to vždy ráda vzpomínala. Naše ruce se rozpojily a já cítila,jak mě ovládá strach.Stál jsi až za nimi a to vše pozoroval se zvláštním výrazem ve tváři.Byla to bolest,co jsem tenkrát v tvé tváři viděla,bolest...Nikdy jsem i ji nevšimla, nejspíše si ji skrýval až moc dobře nebo jsem byla zaslepena svou vlastní situací.
"Lásko..."vydechla jsem a slza mi stekla po tváři.Obě dvě se na sebe podívaly a pak jejich pohled padl na Tebe.Usmívaly se a jedna z nich k Tobě natáhla ruku. Usmál jsi se a udělal jsi pár kroků vpřed,naše ruce se znovu spojily.Zase jsem se cítila v bezpečí.
"Vzpomínáte na stanování u nás na zahrádce?" zasmála se Katka a Magda se rozesmála s pohledem upřeným na mne.
"Jo, hlavně jak sebou jednou ráno Bára švihla a probudila sousedy..." To už jsme nevydrželi a začali se smát všichni...

"Omlouvám se,že jsem Ti nic neřekla...Já,nechtěla jsem..."položil jsi mi ukazováček na ústa.Z Tvých očí sem tam stekla slza,ale jinak jsi se snažil vypadat jako vždy klidně.Ale bolest v Tvých očí byla až příliš velká!
"To je dobré..."Tvé jemné prsty si hrály s mými vlasy a sem tam pohladily mou uslzenou tvář. Každou minutou mi bylo hůř a hůř, cítila jsem jak se mé plíce namáhají a jak mé srdce tluče...Jakoby snad chtělo pryč z mého těla!
"Já, chtěl jsem Ti ještě předtím říct, že ..."promluvil jsi tišeji do mého ouška. Stiskla jsem Ti více ruku, před očima se mi najednou zatemnilo. Z posledních sil jsem zamrkala a druhou rukou neohrabaně našla tvůj obličej. Třepala se mi, ale i přes to jsem cítila Tvé teplo, slzy...Prstem jsem přejela po tvých tváří a rtech...Och rty, ty jsem hledala! Jkoby jsi mi četl myšlenky jsi se ke mně pomalu naklonil a políbil jsi mě. Bylo to tak nádherné, tak jemné...Pak mi ruka za doprovodu ohlušujícího "pííííp" spadla k zemi a mé oči se navždy zavřely...
Kdo tvrdil, že tři minuty po smrti ještě slyšíte, co se kolem vás děje, měl pravdu. Kéž by se tak ale nestávalo...Tvůj pláč, utěšování přátel a povídání doktora bylo ještě horší než samotná smrt. Nikdy nezapomenu na Tvůj křik, nikdy nezapomenu na Tvé oči plné bolesti...Ale také nikdy nezapomenu na ty krásné chvíle, co jsme spolu zažily...Byl to dar, kterého jsem si každý den vážila.

"Miyu..." promluvila k němu tiše Katka. Miyavi klečel u postele vedle své mrtvé přítelkyně a hladil její ruku. Jeho obličej byl bledý, z očí padala jedna slza za druhou. Neodpověděl...
"Miyu..." zkusila to znovu a jemně ho pohladila po rameni. Lekl se, ucukl. S výrazem mrtvoly se na ni podíval, Katrin si k němu klekla. I ona měla obličej od slz, ale byla silná. Musela být silná, alespoň před ním...Položila svou ruku na jeho.
"Ani jsem jí to nestačil říct...A" vzlykl. Katrin ztuhla.
"Co říct?"zeptala se opatrně.
Miyavi odhalil svou ruku v pěst, která byla celou dobu v hluboké kapse jeho mikiny. Chvíli se na ni díval, pak ji otevřel. Na jeho dlani ležel zlatý prten s bílým kamínkem, zřejmě diamantem. Na jeho boku bylo vyryto "I love you". Katrin na chvíli přestala dýchat a posadila se na nemocniční zem. Koutkem oka pohlédla na tělo její kamarádky a pak na jejího přítele... Teď už dala svým citům průchod naplno...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Shiory Shiory | Web | 20. září 2009 v 13:33 | Reagovat

Bože Balip.... to bylo strašně smutný... na rovinu ti řeknu, že jsem si pobrečela s nima.... Je mi jich líto všech i když to je jen vymyšlený je to jako živý...

2 Katrin de Montez Katrin de Montez | 22. září 2009 v 17:58 | Reagovat

balip po pravdě ti řeknu že já bych tam řvala už kdybych uslišela pííp ten konec mě dostal.(podejte mi někdo kapesník T_T)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


free counters