I got you under my skin (2)

29. října 2009 v 22:22 | Balip
Takhle mi Pat řekla, ať napíšu pokračování. A Balip ji poslechla, protože na konci to bude zase ona...*na tváři jeden ze svých psycho úsměvů...*


Když jsem příštího rána vstávala z mé měkké postele, myslela jsem, že mi někdo rozbil hlavu kladivem. Má hlava si přesto pamatovala každičký můj pohyb z večera, v tom jsem měla narozdíl od některých lidí výhodu. Tedy, jsetli se tomu v téhle situaci dá říkat výhoda.
Pomalu jsem došla do koupelny, držíc se za hlavu, jakoby mi měla každou chvíli spadnout z krku. Jednou rukou jsem ze sebe svlékla černou saténovou košilku a pustila studenou vodu. Bezmyšlenkovitě jsem si sedla do sprchového koutu a nechala na sebe dopadat kapky studené vody. Myšlenky se mi pomalu začali toulat do včerejšího večera a já si začala uvědomovat, že včera večer se stalo mnohem víc, než se mohlo zdát...
Místo snídaně jsem se jen posadila za kuchyňský stůl se sklenicí vody. Věděla jsem, že v tomhle stavu kocoviny nepozřu vůbec nic. Jakmile jsem upila ze sklenice, uslyšela jsem svůj vyzváněcí tón mobilního telefonu. S naprostou nechutí jsem se zvedla a popadla mobil, který ležel pár metrů ode mne. Na obrazovce bylo číslo kamarádky, co mě včera vzala sebou na párty. S úsměvem jsem se ohlásila, myslela jsem si, že u mne něco nechala. Ona mi však oznámila, že včera někdo ukradl pořádný balík peněz z bytu kde párty probíhala. Šokovalo mě to, ale více otřesená jsem byla z faktu, že jsem je prý ukradla já! Když jsem se, už rudá vzteky zeptala, kdo mě takhle křivě obvinil, vyslovila Jeho jméno...

Toho rána jsem byla domluvená, že se stavím za mými nejlepšími kamarádkami Yuki a Lissi. Bydlely jen pár zastávek autobusem od mého doupěte. Obě už mě dlouho přemlouvaly, abych se přestěhovala do jejich útulného bytečku, ale já jsem se svého doupěte nechtěla vzdát.
Nadopovaná prášky jsem si oblékla bundu a zapla vysoké kozačky. Nechtělo se mi do té hrozné zimi, co řádila venku, ale chtěla jsem je po včerejšku vidět. Proto jsem zamkla dveře a vyrazila na cestu.

Dveře mi otevřela Yuki, na sobě modré pyžámko s japonským vzorem. Její úsměv byl i po ránu nakažlivý, stejně tak jako přes den.
"Tak co včerejší párty? Nuda jako vždy?" usmála se a vedla mě do obýváku, kde seděla Lissi a pojídala čerstvě udělané musli. S plnou pusou mi mávla na pozdrav a ztišila televizi, kde právě předpovídala prsatá slečna počasí na dnešní den.
"Nuda?Prosimtě podívej se jak vypadá...Nechceš něco k pití?" ukázala na mě prstíkem. Já se jen potichu usadila a zavrtěla hlavou. Hlavou mi probíhaly různé myšlenky od utrhnutí jeho hlavy po utrhnutí hlavy své.
"Tak povídej...Od rána jsem zvědavé!" sedla si do křesla přede mě s širokým úsměvem Yuki.
"Ráno mi volala Rozii, že v tom domě někdo ukradl pořádný balík peněz" řekla jsem s naprostým klidem, smířená s tím, že hlavu bych si spíše měla trhat já. Obě vykulily svá očka směrem ke mně.
"Obvinili z toho mě..." dodala jsem při pohledu na jejich obličeje. Jak jsem čekala, spadla jim čelist až k nohám.
"Tebe?! Mohl to být kdokoliv!" vyhrkla Yuki a dramaticky rozhodila rukama. Lissi mlčky přikývla.
"A to tě jako udají na policii?" Yuki pomalu rudly tváře. Zavrtěla jsem hlavou a nedobrovolně jim řekla, kdo mě to vlastně obvinil. Byly otřeseny ještě víc.
"Parchant! Co si o sobě vůbec myslí?!" ozvala se jako první Lissi.
"Zabít ho by bylo málo! Za to všechno co už tolika lidem udělal, včetně tebe..." pokračovala Yuki.
Kousla jsem se do rtu, pohled upřela do země. Měly pravdu, v minulosti ublížil spoustě lidem. I mě, Yuki a Lissi. Přemýšlela jsem, jestli jim mám říct, co se toho večera stalo nebo ne.
"Vyspala jsem se s ním...Včera" Zdálo se mi, že ta věta visela ve vzduchu snad sto let. V celém pokoji by jste v tu chvíli slyšeli i hřebík, dopadající o skoro nové lino. Když Lissi pootevřela ústa, čekala jsem nějakou z jejich vtipných vět, ale místo toho ústa zase zavřela.
"Asi za to mohla opilost...Já opravdu nevím co to do mne vjelo. Prostě jsem na něj dostala chuť" uzavřela jsem s mírným úsměvem na tváři. Lissi se na mě vážně podívala a vybuchla smíchy. Čekala jsem to a začala se smát taky. Yuki se na nás chvíli dívala jako na blázny, ale náš smích byl tak nakažlivý, že se nakonec rozesmála i ona.

"A co budeš dělat dál? Nezapomínej, že je to pořád ten parchant, co dělá ze životů peklo" zeptala se mě Yuki, když mě objímala ve dveří. Chtěla jsem ji říct, že to nebyl jen nezávazný sex, nechtěla jsem ji říct, že od toho večera k němu něco cítím. Nechtěla jsem ji to říct, protože jsem věděla, že má pravdu.
"Nechám to plavat...Neboj, nic mezi námi není! Mohl za to alkohol" usmála jsem se na kamarádky a s posledním mávnutím zavřela dveře. Opravdu jsem to chtěla nechat být. Lhala jsem nejen jim, ale i sobě...A moc dobře jsem to věděla!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Shiory Shiory | Web | 30. října 2009 v 12:48 | Reagovat

Balip je to tak pravdivý až to bolí.... tak jen tak dál sem zvědavá jak to dopadne...

2 Katrin de Montez Katrin de Montez | 31. října 2009 v 18:18 | Reagovat

skvělí balip jako vždy a okamžitě tady chci 3 díl

3 Patriss le Hatake Nara xD Patriss le Hatake Nara xD | 31. října 2009 v 20:08 | Reagovat

Hustý...fakt good...čekám na další dílek...:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


free counters