Příchuť slz II...Pach budoucnosti

8. března 2010 v 17:58 | Balip
Krátké, za to se omlouvám. Rozhovor s Gaarou bude delší, jen jsem se nějak musela hnout z místa. Nepsala jsem tuhle povídku tak dlouho, že je těžké dát to všechno zase do pohybu. Budu se snažit, přísahám!

Sluneční paprsky bloudily po střeše nám známého starého domu. Po včerejším dešti nezbyla ani památka, vše napovídalo tomu, že den bude slunečný. Né však pro všechny...
Seděla kousek od domu, na svých rukách a na obličeji stále krev. Když se včera vrátila, jen zkontrolovala Cho a uklidila zbaně. A teď, když se tma roztrhla a přišel nový den nemohla uvěřit tomu, co vlastně udělala. Stále přemýšlela, jestli bylo nutné zabít někoho tak...mladého.Utěšovala se tím, že je to vlastně chyba Hidana, ale nepomáhalo to. Katanu vytasila ona, ne Hidan.
Zavrzání dveří a pomalé otevření napovědělo, že se Cho probudila a hodlá jít k nedalekému jezírku vykonat ranní hygienu. Cho naskočila husí kůže. I když svítilo slunce, stále ještě bylo chladno. Nesnášela zimu, když ještě žila s rodiči ,vždy se přitulila k bratrovi. Šeptal ji do ouška pohádky než usla. Když ho pak odvedli, zdáli se jí častokrát špatné sny. Náhle místo krásného paláce s překrásnou zahradou viděla bitevní pole a svého bratra plazícího se v marném pokusu zachránit si život. Nad ním se pak objevil nepřítel a vrazil mu meč do srdce.
Odmítala spát, celé dny vyčkávala nejnovější zprávy od jejich dobrého přítele, který měl přístup k informacím o celé té válce.
Do svých ruk pevně uchopila plášť a osušku, dříve zřejmě bílou.Nyní ji zdobyly červené fleky,které se někdo pokoušel vyprat.
Ten večer, kdy jejich přítel nepřišel, tušila,že se něco stalo. Chvíli na to její příbuzní i rodiče padali jeden po druhém mrtví k zemi a ona si snažila zachránit život. Měla štěstí, že narazila na Balip.
Rozhlédla se kolem, netrvalo dlouho a na čele se objevila vráska. Pohled na Balip, sedící s nepřítomným pohledem pár metrů před svým domem, na rukách krev...Znepokojilo ji to.
Trvalo pěknou chvíli, než se odhodlala jít k ní blíže. V hlavě se jí honily všelijaké myšlenky na to, co se stalo či nestalo.
"Jsi ...v pořádku?"pípla tiše.
"Jdi pryč..."odpověděla. Chlad v jejím hlase napovídal, že si Cho zahrává s ohněm. A tak se otočila a šla pryč. Bez jediné připomínky nebo protestu ji tam nechala sedět samotnou, jak si přála.

Jezero vypadalo jako vždy chladně. Snad za to mohla atmosféra okolo něj. Voda ale byla, ač to tak vůbec nevypadalo, průzračně čistá. Cho ze sebe svlékla jednoduché šaty, které měly vzadu do poloviny zad zavazování. Neocitla se ale nahá, pod šaty měla lehkou košilku na ramínka dlouhou asi po kolena. Voda byla ledová, ale Cho si za tu dobu co je s Balip na ni zvykla.
Mezitím, co Cho vykonávala ranní očistu, Balip přemýšlela, co bude dělat dál. Rozhodla jednat! Její čas právě nastal a neměla ho na rozdávání. Teď už si nemohla dovolit tiše sedět a čekat. Musela se připravit na ninji, co ji budou chtít zabít, na pasti, co budou klást její nepřátelé a hlavně na Naruta a démona v něm. Ale teď myslela jen na to, aby se ke Kazekagemu dostala dřív než Narutou s mrtvou dívkou. Potřebovala si s ním ještě před tím vším trochu pohrát...

Jeden svůj trik Balip opravdu milovala. Přišla na něj úplně náhodou před rokem a musela uznat, že nic lepšího ji nemohlo potkat. Netušila, jak ho vlastně dělá, ale hlavní byl výsledek. Ten trik spočíval v tom, že vytvoří velké množství chakry, které vyšle do celého svého těla a tři metry od sebe. Pak se promění na něco, co připomíná skoro neviditelný obláček páry. Tedy, ona se nepromnění, je to jen druh iluze, kterou vidí všichni ostatní a ona se může vesele pohybovat, aniž by ji zachytilo lidské oko. A právě tenhle trik se rozhodla použít, aby se dostala do Kazekagovi kanceláře.

Když procházela chodbami a hledala onu kancelář, uvědomila si, kolik se toho změnilo. Gaara byl vždy jejím přítelem, jeho minulost byla stejně temná jako její. Už od dětství se oba snažili prokousat tvrdým světem, podporovali se a ochraňovali se. Když se ho pak rozhodla zachránit, vše se změnilo. Jen při té vzpomínce ji zaplavila vlna zlosti. Kvůli němu všechno ztratila a on na ni ještě hodil všechnu špínu co se dala!
Konečně našla jeho kancelář. Opatrně pootevřela dveře a nakoukla dovnitř. Místnost byla prázdná, a tak vešla dovnitř. Když dveře zavřela, ukončila svou iluzi a posadila se za Kazekagův stůl. Rukama zkontrolovala desku stolu, jestli něco nenajde. Našla jedinou věc a to tmavé desky, které vypadaly tak nějak důležitě. Vzhledem ke své zrakové nevýhodě nevěděla, o čem jsou, ale ihned se rozhodla, že je vezme sebou. Rozepla si proto vestu a schovala desky. Pak se pohodlně usadila s nohama na stole. V tu chvíli se od dveří ozvalo tiché zakašlání bývalého červenovlasého přítele...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Patriss le Hatake Nara xD Patriss le Hatake Nara xD | 8. března 2010 v 21:38 | Reagovat

Hustě ta poslední věta, jsem ráda, že povídka příchuť slz je zase v oběhu. Jinak tento díl je fakt moc hezky vyjádřenej...menší smích nad : skrvnyod krve, které se snažil někdo vyprat...pěkný, pokračuj =)

2 Haruška xDD Haruška xDD | Web | 9. března 2010 v 18:35 | Reagovat

Áááá Gaara xDD to je dlouho, co jsem něco četla na Gaaru ^^ Výborně popisuješ věci okolo, líbí se mi, že probíráš i takové ty deatily, jako že Cho naskočila husí kůže, páč byla zima a tak n_n Pěkný! x) xDD

3 Kadget.. Kadget.. | 9. března 2010 v 19:36 | Reagovat

MoC hEzKý.

4 Miagel Miagel | 11. března 2010 v 14:21 | Reagovat

Balipso,jsem ráda,že jsi tu něco přidala.Bohužel nemám čas,abych si to přečetla,ale slibuji,že si to asi v pátek nebo o víkendu přečtu...pak sem přidám komentář :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


free counters